KARLOVA UNIVERZITA

Fakulta sociálních věd

Seminární práce:

Interkulturní vzdělávání a příklad interkulturního vzdělávání na základních školách podle projektu Varianty

Název kurzu: Romové v Evropě a politika inkluze

Jméno a příjmení: Leona Kupčíková

Obor: VSP

Ročník: III.

Semestr, rok: letní, 2002.

OBSAH

  1. Úvod 1

  2. Právo na vzdělání 1

  3. Interkulturní vzdělávání 2

  4. Interkulturní vzdělávání a český vzdělávací systém 3

  5. Povinná školní docházka a romské děti 3

  6. Romové - bariery při vstupu na základní školu 4

  7. Projekt Varianty 5

  8. Projekt Varianty – interkulturní vzdělávání na základních školách 5

    1. Rámcový vzdělávací program pro základní školy 6

    2. Analýza učebnic pro ZŠ 7

    3. Interkulturní výchova v pedagogických centrech 7

  9. Závěr 8

Seznam použitých pramenů 8

Úvod

První školní den je jedním z nejvýznamnějších dnů v lidském životě. Hodně českých, bílých dětí se těší, jiné se trochu bojí, ale žádné z nich neprožívá obavy, s jakými do bran základních škol vstupují české, romské děti. Základní školy jsou téměř výhradně hřištěm majoritní společnosti. Bílí hráči jsou doma rodiči připravováni na vstup do školy, dokonale ovládají jazyk, ve kterém se na školách vyučuje, sdílí se svými pedagogy stejnou kulturu a oproti rómským hráčům jsou v početní přesile. Romští hráči přicházejí z prostředí, o kterém bílí hráči a často ani učitelé příliš neví, vyrůstali v odlišném prostředí, v odlišné v kultuře, mají jiné zvyky i životní hodnoty. Přímá i nepřímá diskriminace, předsudky a xenofobie, ať již ze strany bílých spolužáků či učitelů, ztěžují romským dětem nejen dosahovat ve škole dobrých výsledků, ale hlavně jim ztěžuje čas strávený ve škole natolik, že i řada nepochybně nadaných romských žáků raději volí zvláštní školy, ve kterých jsou mezi svými…

II. Právo na vzdělání

Právo na vzdělání se řadí mezi základní lidská práva. Nedostatečné nebo dokonce žádné vzdělání může v řadě případů závažně ovlivnit dosáhnutí ostatních práv, například svobodu projevu, sdružování či práva na politickou participaci. Ve vyspělých státech Evropy a Ameriky, se nedostatečné vzdělání může stát vážnou barierou v běžném životě, například v obchodech či při jednání s úřady. S nízkým vzděláním je také velmi těžké získat práci. Lidem s nízkým vzděláním jsou pochopitelně nabízeny pouze nekvalifikovaná, špatně placená zaměstnání.

Česká republika přijala do svého právního systému řadu právních norem a ratifikovala řadu mezinárodních úmluv, které by měly všem občanům zajistit přístup ke vzdělání. Základní právo na vzdělání obsažené v Všeobecné deklaraci lidských práv, vymezuje dva hlavní obecné principy vzdělávání tj.:

Toto vymezení ale není pro řadu současných států dostatečné, protože pravděpodobně nikde na světě nežije na území jednoho státu výhradně jedna sociokulturní skupina a při soužití více sociokulturních skupin vždy hrozí nebezpečí, že majoritní/většinová skupina/společnost bude, třeba neúmyslně, potlačovat či jakýmkoliv způsobem diskriminovat menšiny kolem sebe.

Romové patří v České republice a vůbec v Evropě mezi silně diskriminované skupiny. Proto některé právní úpravy a mezinárodní dohody blíže specifikují (pro národní státy i menšiny) další povinnosti a práva týkající se vzdělávání – například takto:

Jak je vidět formálně je otázka vzdělávání Romů a jiných etnik žijících na území České republiky dostatečně ošetřena. Realita bohužel za schválenými zákony a ratifikovanými úmluvami pokulhává.

III. Interkulturní vzdělávání

“Pod pojmem interkulturní vzdělávání se obvykle rozumí vzdělávací proces, jehož cílem je rozvoj kompetencí nezbytných k nekonfliktnímu životu ve společnosti, v níž se setkávají různé sociokulturní skupiny, čili etnicky, nábožensky, socioekonomicky, národnostně nebo subkulturně se deklarující a identifikující lidská společenství, ale i skupiny vymezené odlišnou sexuální orientací či příslušností k jednomu z pohlaví. Obecným smyslem interkulturního vzdělávání je přispívat k vytváření pluralitní občanské společnosti založené na principu soběrovnosti a rovnoprávnosti jedinců i skupin. Dlouhodobým úkolem je proto překonávání náboženské, národnostní, rasové a subkulturní netolerance a podpora dialogu různých kultur, světových názorů a životních forem jako jediného možného prostředku jejich společné existence v budoucnosti.” Kořeny interkulturního vzdělávání nalezneme již v 60. letech 20 století v západní Evropě a severní Americe, kdy se po rozpadu imperiálních kolonií a příchodu emigrantů ze třetího světa a tehdejšího východního bloku zvyšovalo napětí mezi většinou společností a nově příchozími etniky. Proto vznikl model multikulturní společnosti, která je založený “…na nekonfliktní a rovnoprávné koexistenci různých kulturních, etnických, náboženských nebo jiných skupin, tedy takové společenské uspořádání, v němž jsou minimalizovány projevy jakékoli diskriminace, rasismu a xenofobie.”

Interkulturní vzdělávání je jedním z nástrojů k vytváření tohoto typu společnosti. “Vychází z přesvědčení, že mnohé z negativních stereotypů, na kterých je založeno předsudečné jednání vůči minoritním skupinám, jsou dětem a mladým lidem vtištěny v rámci vzdělávacího procesu, který je v národních státech orientován takřka výhradně na předávání majoritní (národní) kultury a jejích hodnot. Obecným cílem interkulturního vzdělávání je proto zprostředkovat žákům nejen poznání vlastního kulturního zakotvení, ale i porozumění odlišným kulturám, rozvíjet v nich smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci, vést je k chápání a respektování neustále se zvyšující sociokulturní rozmanitosti a otevírat před nimi cestu k porozumění různým způsobům života, myšlení a vnímání světa.”

IV. Interkulturní vzdělávání a český vzdělávací systém

Pro český vzdělávací systém je interkulturní vzdělávání nová a poměrně neznámá záležitost. Interkulturní vzdělávání by mělo být zavedeno nejen na všech typech škol (základních, středních i vysokých), ale mělo by být také součástí mimoškolních aktivit. Zavedení efektivního interkulturního vzdělávání do českého školství je bohužel velmi obtížné. Pro český vzdělávací systém se totiž vyznačuje silnou hierarchizací, autoritativním řízením a nedostatečnou demokratizací. Navíc dopad nepřímé diskriminace ( tj. neutrální hodnoty většinové společnosti, neutrální organizační pravidla, rasismus a sexismus každodenního jazyka) na Romy ale i další sociokulturní skupiny není stále majoritní společnosti příliš znám a proto brán jako závažný problém.

V současnosti česká vláda uvolnila finance na platy 230 romských asistentů, bohužel většina z nich působí na zvláštních školách a často jsou vnímání (a v mediích reprezentování) spíše jako pomocníci než partneři českých pedagogů, což nepřináší očekávaný efekt. Pro zmírnění diskriminace romských dětí byly v roce 2001 restandardizovány psychologické testy užívané k přeřazování dětí do zvláštních škol. Pouhá restandardizace psychologických testů je některými odborníky považovaná za nedostačující, zpochybňují samotnou existenci psychologického testování dětí při vstupu do školy, “…neboť je zjevné, že nemůže sloužit potřebám šestiletých dětí, ale naopak zjišťuje, zda dítě úspěšně “zapadne” do systému školy.” Největší slabinou multikulturní vzdělávání v České republice je, že se “…omezuje především na změnu kurikula a postojů, avšak ignoruje zásadní ekonomické, sociální a strukturální faktory, které negativně ovlivňují životní šance studentů z menšinových skupin…”.

V lednu 2002 byla schválena Koncepce romské integrace. Bohužel multikulturní vzdělání je v ní obsaženo v úzkém pojetí, je zaměřeno pouze na kognitivní a meziosobní oblast, ale ignoruje strukturální a institucionální úrovně interkulturního vzdělávání. Většina multikulturních programů a výzkumných projektů se věnuje hlavně soužití a mezietnické komunikaci, přičemž problematiku nepřímé diskriminace a jejího dopadu zatím opomíjejí.

V. Povinná školní docházka a romské děti

Již za první republiky se povinná školní docházka vztahovala i na romské děti. Nicméně jejich absence ve škole nebyla považována za vážný prohřešek a rodiče za to nebyli nijak trestáni. Navíc díky systému výuky a přístupu pedagogů neměly romské děti šanci dosáhnout výraznějších úspěchů.

Během komunistické éry proběhl pokus o “asimilaci cikánů do společnosti”. V rámci této akce bylo, mimo jiné, Romům zakázáno kočovaní a za neplnění povinné školní docházky byly rodiče v některých případech trestání i odebráním dětí a několikaletým vězením za zanedbání povinné péče. Vzdělávací systém se romským dětem nepřiblížil. Většina romských dětí proto skončila na zvláštních školách a nebo nedokončila základní školu, což živilo předsudky o nevzdělavatelnosti Rmů.

Po roce 1989, po pádu komunismu, byla Česká republika mnohokrát kritizována za přímou i nepřímou diskriminaci Romů ve všech oblastech společenského života včetně školství a vzdělávání.

Až 60% romských dětí navštěvuje zvláštní školy. Některé romské děti raději chtějí chodit do zvláštních škol než do standardních základních škol. Jindy rodiče na základě doporučení pedagogů podepíší přestup svého dítěte na základní školu. Tito rodiče často neví, jaký je rozdíl mezi zvláštní a základní školou. Romské děti také mohou být ze strany rodičů méně motivovány k dosahování lepších výkonů. Pokud rodiče sami mají špatné vzpomínky na svou školní docházku, nemusí dítě dostatečně podporovat naopak mohou význam školy a vzdělání bagatelizovat. Jsou také proto ochotnější tolerovat nechuť dětí ke škole a jejich následnou absenci.

Zavedení interkulturního vzdělávání by mělo redukovat počet romských dětí na zvláštních školách, zároveň by děti dosahovaly lepších školních výsledků a v neposlední řadě by povinná školní docházky nemusela být noční můrou dětí i rodičů, čímž by se mohla zmírnit absence a záškoláctví.

VI. Romové – bariery při vstupu na základní školu

Základní škola je startovací čára na dráze vzdělávání. Výsledky dosažené na základní škole jsou rozhodnými činiteli při výběru další školy – učňovské nebo střední a následně vysoké školy. Nejen diskriminace, xenofobie a předsudky brání romským dětem dosahovat stejných výsledků jako ostatní žáci. “Česká škola…” je pro romské děti “…cizí institut, který používá jiné metody výuky a výchovy, než na které je dítě zvyklé v romské rodině. S tím jsou spojené další problémy, díky kterým na základní škole neobstojí.” :

  1. odlišná předškolní výchova - založená na větší volnosti, romské děti nejsou tolik usměrňovány jako děti z majoritní společnosti a většinou také nejsou systematicky ani jinak připravovány na školu

  2. odlišný vztah člověka k člověku, i když se jedná o dítě (romská PATIV- to je úcta, má to však mnohem hlubší význam než v češtině) – romská společnost klade větší důraz na sounáležitost se skupinou a úctu k autoritám ve skupině

  3. odlišné životní cíle a morální hodnoty

  4. odlišně vnímaný český jazyk – rómské děti většinou mluví dobře česky, nicméně čeština není jejich mateřský jazyk a od romštiny se velmi liší proto jim mohou unikat některé drobnosti, které ovšem v praxi mohou vést k nedorozumění mezi romským žákem a pedagogem

  5. postavení romského dítěte v českém kolektivu (xenofobie a diskriminace) – v řadě případů romské děti raději dobrovolně přestoupí do zvláštních škol, jenom proto aby se vyhnuly xenofobii a diskriminace ze stran českých spolužáků.

  6. odlišná motivace při dosahování cílů odlišné vnímání času, prostoru a vzdáleností – pokud pedagogové tyto odlišnosti neznají, mohou tím nechtěně romských žákům znemožnit dosahovat dobrých výsledků.

Z výše uvedených bodů jasně vyplývá, že neutrální přístup a neznalost romské kultury, tradic a zvyků může vést ke vzájemnému nepochopení, a že je ve své podstatě opravdu nepřímou diskriminací, která rómských žákům znemožňuje využít svých schopností a talentu.

VII. Projekt Varianty

Od ledna 2001 probíhá projekt Varianty, jehož hlavním cílem je “podpora zlepšování vztahů mezi majoritní společností a různými menšinami v ČR”. Aktivity, které v rámci tohoto projektu probíhají jsou zaměřeny především na oblast vzdělávání, výzkumu a medií. Projekt je financován z programu PHARE Evropské unie, supervizi má nad tímto projektem Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity úřadu vlády ČR. Realizátorem projektu je Společnost při České televizi – Člověk v tísni. Tato organizace se angažuje v těchto oblastech:

Samotný projekt Varianty není úzce zaměřen na jednou problémovou oblast, naopak snaží se pokrýt všechny důležité oblasti přímé i nepřímé diskriminace. Je rozdělen do čtyř částí, které jsou na sobě nezávislé a jsou realizovány různými pracovními skupinami:

    1. Multikulturní výchova a mimoškolní činnost dětí – cílem této části projektu je vytvoření návrhu mezipředmětových učebních osnov, které budou podporovat interkulturní vzdělávání a multikulturní výchovu na všech stupních škol. Tato práce se blíže zabývá pojetím interkulturního vzdělávání na základních školách.

    2. Školení okresních romských poradců, terénních pracovníků a pedagogických asistentů

    3. Výzkum interetnických vztahů – na této části práce se podílí Masarykova Univderzita

    4. Mediální kampaň proti rasismu a netoleranci v rámci této části proběhla kampaň "Be kind to your local Nazi" , která byla velmi sice úspěšná a získala si sympatie laické veřejnosti, ale byla kritizována odborníky - například Mgr. Kamínem, protože přestože z velké části splnila svůj účel – byla provokativní, vtipná a obsahovala pozitivně-imageové prvky, postrádala racionálně-argumentační prvky, jenž měla původně obsahovat. Chyběla rovněž mediální podpora menších souběžných akcí.

Celý projekt je v počáteční fázi, teprve čas ukáže nakolik se realizatorům podařilo splnit své cíle.

VIII. Projekt Varianty – interkulturní vzdělávání na základních školách

Expertní skupina pro základní školství usiluje v rámci projektu Varianty o podporu začleňování interkulturního vzdělávání do vzdělávacího systému. Při naplňování tohoto cíle se expertní skupina snaží zohlednit aktuální stav vzdělávacího systému a reagovat na připravované změny především v oblasti kurikurální politiky a dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.”

Projekt vychází z předpokladu, že velmi důležitou roli budou hrát rámcové a školní vzdělávací programy. Tvorba programů by se měla stát výzvou pro všechny účastníky vzdělávacího procesu. V první fázi se realizační tým věnoval tvorbě průřezového tématu – Interkuturní výchově. V rámci tohoto tématu se vypracovává Rámcový vzdělávací program pro základní školy, tento program by se mohl stát vzorem pro tvorbu vzdělávacích programů.

V další části se projekt věnuje analýze učebnic pro ZŠ, protože učebnice obsahují rasismus a sexismus každodenního jazyka a tak znemožňuje interkulturní výuku.

Další aktivita spočívá v iniciaci a zavedení konkrétních školních projektů, jejíž cílem je začlenění interkulturní vzdělávání do života vybraných základních škol. Důležité je soustavné vzdělávání pedagogických pracovníků a tvorba programů zaměřených na mimoškolní aktivity pro jedince ze sociokulturních znevýhodněných skupin.

Postupné změny v obsahu a stylu výuky se samozřejmě neobejde bez aktivní účasti učitelů, kteří se budou muset v oblasti interkulturního vzdělávání sami průběžně vzdělávat. Proto byl vypracován projekt s názvem Interkulturní výchova v pedagogických centrech, cílem je podpora vzdělávacích kurzů týkajících se interkulturního vzdělávání v pedagogických centrech (viz. Kap. 8.3.)

Dále proběhl výzkum zaměřený na postoje žáků základních škol vůči různým sociokulturním skupinám. Výzkum potvrdil, že velká část žáků základních škol si osvojila řadu negativních postojů vůči jiným etnickým skupinám. Děti mají o jiných etnikách buď neví téměř vůbec nic nebo mají velmi zkreslené představy. Tento fakt samozřejmě znesnadňuje romských dětem, aby se zapojily do třídního kolektivu, ve kterém převládájí děti z majoritní společnosti.

8.1. Rámcový vzdělávací program pro základní školy

Program je rozdělen do 4 základních částí:

Jak je vidět program není úzce specializovaný a zohledňuje nejen rómské děti ale i mimořádně nadané děti a další sociokultulry. V oblasti interkulturního vzdělávání na základních školách chtějí realizátoři dosáhnout těchto cílů:

1. Obecně:

2. Konkrétně:

V rámci interkulturního vzdělávání na základní škole, by si žáci měli osvojit tyto postoje:

Tyto dovednosti a schopnosti:

A tyto Znalosti a porozumění:

Navrhnout a vypracovat opravdu kvalitní projekt interkulturního vzdělávání je velmi obtížné, protože naráží na často nezáměrné a neuvědomované formy rasismu u členů majoritní společnosti - tedy u spolužáků a někdy i učitelů romských dětí. Navíc se projekt zaměřuje spíše na změnu postojů a podstatně méně nebo vůbec na ekonomické,sociální a strukturální faktory negativně ovlivňující šance žáků z romských etnik. Nestačí ovlivňovat pouze kognitivní a postojovou složku smýšlení o jiných etnikách, je třeba se zaměřit i na různé formy nejen přímé ale i nepřímé diskriminace, která brání plnohodnotnému vzdělávání romských dětí.

8.2. Analýza učebnic pro ZŠ

Analýza učebnic základních škol prokázala, že naprostá většina používaných učebnic reprezentuje monokulturní pohled na svět – to znamená, že popisuje život z pohledu “…příslušníka majoritní společnosti (sociálně zabezpečeného křesťana nebo ateisty české národnosti, heterosexuála). Učebnice jen zřídka nabízejí informace o různých světech a prostředích”. Tvůrci analýzy došli také k závěru, že učebnice nevyjadřují stereotypní postoje a nepodněcují k intoleranci, a že v obrazovém materiálu učebnic jsou rovnoměrně zastoupeny příslušníci obou pohlaví. S posledními dvě zjištění nekorespondují s výsledky genderové analýzy učebnic. Tyto analýzy kritizují učednice základních škol kvůli stereotypnímu zobrazování mužů a žen.

Realizátoří doporučují, aby učebnice odpovídali interkulturnímu vzdělávání například tak, že budou obsahovat informace o jiných sociokulturních skupinách, životních stylech, prezentovat svět z mnoha úhlů pohledu, důsledně zamezovat nadřazování jakékoliv sociokulturní skupiny, prezentovat rozmanitost a diverzitu a odmítat předsudky a negativní stereotypy.

8.3. Interkulturní výchova v pedagogických centrech

V současnosti funguje 15 pedagogických center, do června 2002 by mělo 15 garantů interkulturního vzdělávání vytvářet adekvátní nabídku vzdělávacích programů v oblasti interkulturní výchovy a založit databázi lektorů schopných realizovat vzdělávací program v oblasti interkulturní výchovy.

Již dnes kvalitní školící a vzdělávací programy umožňují pedagogům získat znalosti a osvojovat si dovednosti interkulturního vzdělávání na velmi dobré úrovni.

IX. Závěr

Česká republika patří k státům, na jejichž území žije řada socikulturních skupin. Mezi jednu z nejpočetnějších skupin patří Romové, kteří jsou přímo i nepřímo diskriminováni ve všech oblastech veřejného života. Jednou z těchto oblastí je vzdělávání.

Český vzdělávací systém je hierarchizovaný, autoritativní a nedemokratický. Na půdě vśech typů śkol dochází minimálně k nepřímé diskriminaci a to užíváním neutrálních hodnot většinové společnosti, neutrálních organizačních pravidel a rasismu a sexismu každodenního jazyka apod. To zároveň živí předsudky a xenofobii v majoritní společnosti. Nerespektování specifik romských dětí a neznalost jejich kultury a zvyků ze strany pedagogů je pro rómské děti vážnou bariérou pro dosahování odpovídajících školních výsledků.

Odstranění diskriminace sociokulturních skupin ze základních i dalších typů škol lze dosáhnout mimo jiné zaváděním interkulturního vzdělávání. Cílem interkulturního vzdělávání je proto zprostředkovat žákům nejen poznání vlastního kulturního zakotvení, ale i porozumění odlišným kulturám, rozvíjet v nich smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci, vést je k chápání a respektování neustále se zvyšující sociokulturní rozmanitosti a otevírat před nimi cestu k porozumění různým způsobům života, myšlení a vnímání světa.

Interkulturní vzdělávání je součástí projektu Varianty, který se snaží podporovat vznik multilkulturní společnosti. Interkulturní vzdělávání na základních školách je velmi důležité, protože zde si děti osvojují stereotypy a předsudky vůči jiným menšinovým sociokulturním skupinám a menšinovým skupinám není umožněno dosáhnout dobrých výsledků a tak úspěšně pokračovat ve studiu. Projekt Varianty se pokusil navrhnout Rámcový vzdělávací projekt pro základní školy, projekt je založen na respektování menšin, podpoře nekonfliktního soužití majoritní společnosti a ostatních sociokulturních skupin. V rámci projektu proběhla i analýza učebnic pro základní školy, která odhalila základní nedostatky. Projekt se také zabývá prací Pedagogických center, která by měla školit pedagogy v oblasti interkulturního vzdělávání.

Projekt interkulturního vzdělávání a všechny dalśí snahy směřující k odstranění všech forem diskriminace musí být provázány a zasahovat do všech sfér života společnosti. Nelze se zaměřovat pouze na jednu oblast, proto je nutné neustále uskutečňovat řadu projektů a programů v legislativě (např. ratifikace mezinárodních úmluv chránících práva menšin), v mediích (např. aktivní podpora boje proti rasismu, vyhýbání se stereotypnímu zobrazování jiných etnik apod.) a v dalších oblastech veřejné i sociální politiky.

Seznam použitých pramenů